Autopatický preparát z hnisu – má záchrana na poslední chvíli

1.4.2016 | Kryštof Čehovský | info@cehovskykrystof.cz

Většinou píši kazuistiky o případech svých klientů, tentokrát se však podělím o svoji osobní zkušenost s autopatií z pohledu léčeného.

Jedná se o epizodu starou 6 let, v té době mi bylo dvaadvacet, autopatii jsem si do té doby občas zhotovil při různých “virózách”, jinak jsem ji nikterak pravidelně neaplikoval, nebylo třeba, byl jsem celkově zdravý a fit.

Jezdíval jsem od teenagerovských let sjezd a freeride na horském kole, což se za vysloveně bezpečný sport nedá považovat, ale do té doby jsem to při karambolech zvládal s pár odřeninami, naraženinami a jedním těžším otřesem mozku.kost

“Štěstí” mě opustilo v momentě, když jsem jednoho letního dne nedolétl skok a zapíchl se v rychlosti předním kolem, a následně i obličejem, do protidopadu. V důsledku toho jsem si přerazil  předloktí, které při pohybu vlálo jako kus papíru ve větru. V předoperační zprávě z ambulance stálo, že se jednalo o tříštivou otevřenou zlomeninu ulny i radia. Druhý den jsem podstoupil relativně komplikovanou operaci, při níž mi byly do obou zlomených kostí podélně zakomponovány titanové hřeby. Po pár dnech  hospitalizace jsem byl z motolské nemocnice propuštěn.

Kromě nefunkční ruky, kterou jsem v prvním měsíci pravidelně dával dohromady a rehabilitoval s  fyzioterapeutičkou a dnes již mojí kolegyní v poradně Marií Valáškovou, která mi v tu dobu s hybností ruky moc pomohla, jsem měl problém s neustálým výtokem hnisu z jizvy v místě, kde loketní kost při incidentu propíchla tkáně a prodrala se kůží ven. To se nehojilo asi měsíc a chirurg konstatoval, že pravděpodobně v inkriminovaném místě zůstaly nějaké úlomky kosti, a že je třeba, abych šel znovu na sál pod celkovou anestezii, aby ruku otevřeli a vyčistili. To byla pro mne nemilá zpráva a jel jsem domů s tím, že za pár dní jdu znovu pod kudlu. Na poslední chvíli, den před hrozící operací mi můj otec řekl, ať odeberu kapátkem trochu vytékajícího hnisu z jizvy, zanesu ho do autopatické lahvičky, převařím a napotencuji třemi litry.  Autopatický preparát jsem tehdy aplikoval ústně.

Druhý den jsem přijel sbalený do Motola na předoperační vyšetření a následný chirurgický zákrok. Doktor sejmul z mého předloktí obvaz, aby zkontroloval hnisající ránu. Ta byla kupodivu poprvé po více jak měsíci od prvotní operace kompletně zacelená a na kusu látky zůstal několikamilimetrový odštěpek kosti s malým množstvím hnisu. Sebral jsem se a jel domů. Až při zpáteční cestě z nemocnice jsem si uvědomil, že jsem si včera udělal autoizopatický preparát z hnisu, a že to přece nemůže být náhoda, že několik hodin po užití se rána samovolně zahojila.

V poradenské praxi podobný postup klientům občas doporučím, a tak se s takovým vývojem po užití autopatického preparátu z patologického materiálu  nadále setkávám. Toto symptomatické působení nachází tedy, u naší jinak celostní metody léčby, své konkrétní využití.


Kurzy

kurz Další kurzy

Svědectví

Autopatie již pomohla mnoha lidem. Podívejte se, nebo si přečtěte svědectví od některých konkrétních osob.

mapa poradců

Mapa poradců

Najděte nejbližšího poradce autopatie ve vašem okolí.

Najít poradce