O rakovině jedině vesele: Co se také může stát při léčbě rakoviny

19.9.2022 | Tomáš Volfschutz | volfschutz@gmail.com

Příspěvek jsem přednesl na konferenci Autopatie 2022. Protože se však od té doby oba případy dále posunuly, doplnil jsem do článku nová fakta a tedy může být přínosný i pro ty, kdo se konference zúčastnili.

Ve svém příspěvku se chci zmínit o léčbě dvou případů rakoviny. Jelikož se jednalo o naprosto standardní a v zásadě nepřekvapivé případy, nebudu zabíhat do podrobností vlastní léčby a jejího průběhu. Ale protože diagnóza „rakovina“ je celkově vnímána velmi tísnivě a depresivně, tak pro mírné odlehčení tu zmíním určité bizarnosti, se kterými jsem se setkal.

První případ je z rodiny

Mé matce v roce 2009 našli bulku v pravém prsu. Ta byla chirurgicky odstraněna a na patologii potvrdili, že šlo o zhoubný novotvar. Následovalo (mírné) ozáření a další léčbu matka odmítla – jednoduše pro ni nebylo přijatelné, že by přišla o vlasy. Onkoložka tehdy své naléhání ukončila památečnou větou: „Když chcete chcípnout, je to vaše věc!“

Následujících 12 let byla víceméně zdravá, až pak v lednu 2021, tedy ve věku 76 let, se začal její stav prudce zhoršovat. Různé stěhovavé bolesti, hlavně ale na hrudníku, únava, bušení srdce a zadýchávání se po sebemenší námaze. Tedy všechny příznaky vypadaly jako problémy se srdíčkem. Nakonec už nebyla schopna „udýchat“ ani mírný kopeček od baráku k sousedce, převýšení cca 2 metry. Probojovala se do nemocnice (doba kovidová), tam na ni prý byli neuvěřitelně arogantní až do chvíle, než jí udělali rentgen hrudníku. Najednou na ni začali být děsně milí – na obou spodních plicních lalocích byl patrný rozesev nádorů, plíce byly naplněné vodou. Další nádory byly nalezeny na pravé ledvině. Evidentně metastázy původního nádoru v prsu.

V ten moment jsem konečně přišel ke slovu já. Jako první jsem podal její homeopatický konstituční lék, abych jí psychicky uklidnil před návštěvou onkologie druhý den. To se skvěle podařilo a tak když jí ten druhý den oznámili „jo, vy jste už moc stará, lidi nad 75 let nemá ani cenu léčit“, zůstala celkem v klidu. A když se pak onkologové milostivě uráčili jí jejich léčbu nabídnout, tak jim pevně oznámila, že nemá zájem.

Vlastní léčba byla čistě autopatická, začínali jsme s vařenou slinou 1,5 litru jednou denně, pomaloučku jsme zvyšovali potenci a v průběhu léčby jsme přešli na vařený dech (byly tam i další zdravotní potíže – Meniérova choroba a podobně).

Už po 2 týdnech jsem jí vezl zpátky jejího psa, protože se jí dýchání zlepšilo natolik, že už byla schopná se o něj sama postarat a i dělat krátké vycházky.

Asi po 2 měsících, po dni stráveném v činorodém ruchu na zahrádce a kolem baráku, mi matka pevným hlasem oznámila: „Ta tvoje léčba vůbec nefunguje“. Byl jsem dost v šoku „Jak nefunguje, vždyť už tu běháš jak úplně zdravá“. „No právě, když se léčí rakovina, tak člověku přece musí bejt zle a mně je pořád dobře. Takže to evidentně nefunguje,“

V červnu mi náhle ráno volala „Prosím tě, mně přesně o půlnoci začal pípat budík, co mám v ložnici. Ale jsem si jistá, že byl vypnutej.“ Budík jsme zkontrolovali, ověřili že je opravdu vypnutý … a další půlnoc začal zase budit. Pak přijela sestra, budík nastavila na 15:00 a opakovaně zkontrolovala, že je vypnutý. Přesně v 0:00 začal budit. Takže budík se odstěhoval z ložnice … a přesně v 0:00 začaly pípat druhé hodiny, které měla máma v ložnici (promítají jí čas na stěnu). Tak i ty putovaly pryč … a přesně v 0:00 začal budit její telefon, který byl ve vedlejší místnosti na nabíječce.

Celé epizoda trvala něco přes týden a potom, tak jak se to objevilo, tak to náhle skončilo. Holky říkaly, že to bylo fakt hodně strašidelný. Já jsem pak následně opatrným dotazováním a pátráním ve své paměti zjistil, že máma opravdu před dávnými lety měla období, kdy se v její blízkosti rozbíjela elektronika – praskaly žárovky, její milovaná televize se rozbila nebo začala zrnit – asi něco jako Mr Bean, když si koupil televizi. Prostě docela nečekaný, ale reverzní symptom.

V prosinci i přes mé intenzivní naléhání a odpor poslechla svojí zbožňovanou televizi a nechala se „otečkovat“. Po 4 dnech skončila v nemocnici s fibrilacemi síní. V rámci vyšetření jí udělali i rentgen hrudníku se závěrem, že obě plíce jsou naprosto čisté bez jediné známky nádorového bujení. Strašně hrdě se tím chlubila a říkala, že se hrozně těší, až tu zprávu ukáže svý onkoložce.

Nadále i přesto, že je v podstatě zdravá, pokračuje v autopatii, teď už jen jednou týdně na udržování  vysoké úrovně vitality a prevenci viróz a podobně. A tedy evidentně pokračuje celostní léčba i s dalšími nečekanými peripetiemi. Koncem května mi náhle volala:
„Mám tu neřešitelný problém!“ „Opravdu? Co se stalo?“ „Vybíjejí se mi baterky. Hodinky se mi na ruce vybijou za dvě hodiny, mobil za půl dne a dokonce i sekačka hlásí chybu baterky…“
Dostal jsem záchvat smíchu. Což jí strašně urazilo…

Řekl jsem jí, že to není problém, ale mírné nepohodlí a ať si teď týden dělá autopatii každý den a že to přejde. Za 5 dní mi volala a že prej všechno je už v pořádku, všechny baterky se zázračně opravily samy od sebe, jen hodinky prej ještě vydrží jen půl dne. A jestli prej to nemohlo být bouřkou. Tak jsem se zase zasmál … protože tentokrát jsem přesně věděl, co se stalo – totiž asi před dvěma roky šla se psem na procházku do lesa a tam na jednom místě najednou měla nějaký divný pocit a pak zjistila, že má úplně vybitý mobil a i hodinky na ruce mají úplně vybitou baterii. Spojovala to tenkrát s tím konkrétním magickým místem, ale evidentně ten les v tom byl nevinně.

Druhý případ je paní 57 let, učitelka

Prý nějakou dobu cítila v břiše něco, co tam nepatří. Nakonec si i přes arogantní odmítání své obvodní lékařky vydupala sonografii a už to jelo. Na sono rozsáhlý nález, takže PET scan, na kterém se jim rozsvítila jak vánoční stromeček – diagnostikovaný Lymfom, v břiše mezi játry a slinivkou a ve slinivce diagnostikována nádorová masa 107x97x35 mm, v okolí další zvětšené uzliny do 30 mm. A napadené a zvětšené byly uzliny v podstatě po celém těle. Pak ještě udělali biopsii, která potvrdila že jde o lymfom a jakého je přesně druhu.

Paní je chodící materie medica léku Argentum Nitricum, ta by se dala ukazovat na přednáškách v akademii. Jak už to k tomuto léku patří, doslova šílela strachy. Takže dostala kuličku Argenta CM, aby se zklidnila. A vlastní léčba pokračovala autopaticky – začínali jsme vařeným dechem a poměrně vysoko – 4,5 litru jednou denně a rychle se zvyšovalo na 6 a 8 litrů. V průběhu jsem pak přešel na vařenou slinu. A protože paní nejdřív uvažovala o kombinaci s běžnou onko léčbou, tak jsem brzo po začátku léčby k autopatii přidal prokol podle Ramakrishnana. Bylo to z důvodu časového presu, ale také proto, že prostě potřebovala dělat „něco víc“, než jen autopatii. Placebo by bylo řešením, ale tohle mi přišlo jako lepší.

Vzhledem k její velmi pestré zdravotní historii se naštěstí poměrně brzo po zahájení léčby objevily dost nepříjemné reverzní symptomy, tak léčbě věřila a domluvila se s onkologem na posunutí začátku onkologické chemické léčby o jeden měsíc. Což stačilo k tomu, že když si pak došla po cca 2,5 měsících homeopatické léčby na kontrolní sono, tak hlavní nádor se už změnšil na 5x5x4 cm (tedy objemově cca na čtvrtinu) a většina uzlin už byla normální velikosti nebo jen mírně zvětšená. Takže onkologii úplně opustila.

No, jenže pak se paní zbláznila. Najednou telefon od jejího manžela „Co jste to udělal s mojí manželkou? Já vás dám do novin, já vás dám do televize, já mám známý v médiích…“. Když se uklidnil a byl mi schopen popsat, co se u nich děje, tak jsem musel uznat, že paní skutečně na férovku přeskočilo. Ona mi totiž paní učitelka při odebírání případu popsala do nejmenších podrobností, v kterém roce měla zápal plic a v kterém si podvrkla kotník, ale cudně mi zamlčela, že před 20 lety byla v blázinci. A že by měla stále brát antidepresiva, která samozřejmě už roky nebere. Takže homeopatická léčba zafungovala správně – ten potlačený psychický problém se odblokoval a znovu se projevil, ale vzhledem k tomu, že jsem to nečekal, tak jsem zareagoval pozdě.

Paní jsem ihned předpsal Cannabis Indica CM. Ale než lék přišel a než zabral, tak se stalo, že šla u nich na vsi kolem restaurace, dostala hlad, tak si objednala hranolky … a udělala jim tam strašnou scénu, že jí do toho jídla nasypali drogy. No a tak ji sebrali a odvezli do blázince.

Z blázince mi pak volala a popisovala mi to. Tak jsem se jí ptal, jak poznala, že v tom ty drogy jsou. Prej „kousla jsem do hranolku a začala mi odumírat levá noha a začalo mě to táhnout dozadu“.

„A jak víte, že se takhle projevujou drogy?“

„Protože když jsem byla posledně v blázinci, tak tohle se mnou dělaly ty drogy, co mi tam dávali.“

Takže chudáka paní učitelku do blázince dostal reverzní příznak, který se objevil v tu nejnevhodnější chvíli.

Paní se z blázince vrátila v březnu ve strašném stavu. Jak jsem pochopil z toho, co mi odsud telefonovala, tak jí dávali tak silné chemikálie, že z toho zežloutla, vypadaly jí vlasy a začaly jí hrozně bolet játra. Když si stěžovala tamní doktorce, tak ta na ni prý začala řvát, že jí její játra nezajímají, že ona léčí její hlavu, že s játrama si má zajít k obvoďačce (z uzavřeného oddělení blázince…). No, takže se vrátila s odstřelenými játry a v hluboké depresi, kterou se jim podařilo podávanými antidepresivy vyvolat. Ale hned si objednala auto lahvičky a že budeme pokračovat s léčbou.

Takže jsme v podstatě navázali, kde jsme přestali, ale k tomu jsem přidal jednou týdně autopatii z prány v mírně vyšší potenci, než jsme dělali vařenou autopatii (slinu). Paní moc nekomunikovala – stále je pod vlivem kombinace silných antidepresiv, která ji udržují v neustálém útlumu a depresi. Ale v půlce května šla na kontrolní sono a následně s výsledky na svou onkologii – a poslala mi obě zprávy. Upřímně, sedl jsem si z nich na zadek. Na sonu už ten hlavní nádorový útvar ani nenazývají nádorem, ale „reziduální hmotou“ velikosti 25 x 35 mm. Pro představu – ten nádor měl původně velikost řekněme avokáda a nyní je to cosi (vazivová tkáň, jizva?) o velikosti posledního článku palce na ruce. Ale největší překvapení je ve zprávě z onkologie, kde doktor přímo do zprávy napsal „Pacientka se léčí alternativně homeopatií (autopatická lahvička)…“ Paní říkala, že na onkologii k ní tentokrát byli hrozně milí, byli nadšení z výsledků a chemoterapii už se jí ani nabízet nepokoušeli.

Tento případ z hlediska rakoviny je zřejmě na konci, takže už jsem doporučil zvolnit s vařenou slinou, ale ještě nás čeká dlouhá cesta na psychické rovině, hlavně tedy pokud možno dostat se do bodu, kdy i psychiatři (a i její rodina) uznají, že je možné podávané léky vysadit.

Co říci závěrem? Nebojte se diagnózy „rakovina“ – je to nemoc jako každá jiná. Strašná je onkologická léčba. Proto bych každému, kdo se do této situace dostane, doporučil – dejte nejdřív šanci homeopatii, než se rozhodnete pro onkologii. Je jen velmi málo případů, kdy skutečně hrozí nebezpečí z prodlení (u velmi „rychlých“ nádorů například) – takže obvykle lze dojít dohody s onkologem o odkladu jejich léčby o 2 nebo 3 měsíce – a při správně vedené homeopatické léčbě by po této době už mělo být zřejmé, jestli zafungovala nebo ne a podle toho se pak kvalifikovaně rozhodnout, jak dál. A třeba pak taky zažijete… podobně veselé historky z léčby (tedy doufám ne ten blázinec!).


Kurzy

kurz Další kurzy

Svědectví

Autopatie již pomohla mnoha lidem. Podívejte se, nebo si přečtěte svědectví od některých konkrétních osob.

mapa poradců

Mapa poradců

Najděte nejbližšího poradce autopatie ve vašem okolí.

Najít poradce