Jemnohmotná potence vlastního dechu léčí

Když jsem podrobněji studoval článek amerických historiků Coomarswamyho a Kershawa o kundikách, záhadných buddhistických nádobách na vodu, podobajících se autopatické lahvičce (viz můj článek o samoléčbě na těchto stránkách), uvědomil jsem si několik důležitých informací, v něm obsažených:

1) U typu se zúženým hrdlem byla shora jen nepatrná dírka, kudy mohla, jak píší autoři článku, vytékat voda jen velmi tenkým praménkem. Bylo by velmi obtížné a zdlouhavé pít vodu, vytékající tak zvolna.

2) Další, široké ústí bylo na boku baňaté nádoby a bylo zakryté víčkem. To evidentně sloužilo k naplnění nádoby, jak se shodují různé prameny informací.

3) Kundika je podle tohoto článku zmíněna v historických textech jako „life-breathing vessel of Chinese pilgrims“, život vdechující nádoba čínských poutníků.

Z toho všeho vyplývá, že malá dírka na vrcholu, o němž se předpokládalo, že je jakýmsi náustkem (je tak i tvarován) asi nesloužila k pití, ale ke vdechnutí vzduchu do nakloněné a naplněné nádoby. K důkladnému probublání obsahu vlastním dechem, přičemž malý rozměr otvoru bránil vniknutí vody do úst. Následně mnich pohodlně vypil vodu z širokého hrdla na boku, kudy se dovnitř voda také dostala. Protože kundiky mohly obsahovat i dva litry vody, vznikla tak nízká homeopatická, jemnohmotná potence vlastního dechu, zvyšující spirituální vibrace.

Druhý typ kundik, připomínající čajovou konvici, kde hubice vychází ze spodku nádoby , svědčí o stejném užití. Uživatel nejdříve fouknul do hubičky, čímž probublal obsah, pak vodu vypil. Je zajímavé že podobný tvar mají i lázeňské nádobky z Karlových Varů, které slouží k pití místní minerální vody za účelem léčby. V Čechách mají více než stoletou tradici a jsou velmi rozšířeny. Je zajímavé, že skoro každý, dříve než se z nich napije, nejprve do nich foukne a probublá obsah: přímo to k tomu svádí! Podobnou starobylou nádobku zakoupil ve Španělsku i překladatel tohoto textu do angličtiny, Voyen Koreis. Tradice foukání do vody za účelem léčby tedy zřejmě existovala i v Evropě, i když jen v intuitivní, nevědomé podobě.

A tak se dostáváme k dalšímu, zatím opravdu poslednímu objevu v autopatii (únor 2009).

Řadě svých klientů jsem tedy doporučil na základě předchozích úvah toto:

Vyrobte si autopatický preparát v autopatické lahvičce přesně podle návodu, nakloňte ji tak, aby dlouhá trubička vedoucí z kulaté spodní baněčky k nálevce a krátká odpadní trubička, vycházející z baněčky, byly v poloze písmene V.

To jest, lahvička je skloněna přibližně v úhlu 45 stupňů k vodorovné rovině, s krátkou odpadní trubičkou trčící z kulaté baněčky šikmo vzhůru.

Následně zcela naplníte kulatou baněčku vodou, nalitou do nálevky.

Následně přitisknete odpadní krátkou trubičku k nozdrře, stále ve stejné poloze, a lehce a dlouze do ní vydechnete, čímž probubláte obsah kulové baněčky. Nevydechovat příliš silně, aby voda zbytečně neprskala z nálevky ven. Výdech můžete případně ještě zopakovat z druhé nosní dírky.

Používejte návod na přípravu z dechu, publikovaný na stránkách autopatie.cz. (Je též od r. 2015 standardně vkládán do kartonu s lahvičkou.)

Volba stupně ředění (počet litrů vody) a vše ostatní zůstává stejné, jako tomu bylo při ředění sliny.

Výsledky jsou velmi zajímavé. Svědčí o pronikavějším a jemnějším působení. Dech je naladěn na frekvenci naší dynamis, vitální síly, ještě více, než naše slina. Jsou zde mnohé zkušenosti:

Muž, který se léčil opakovanými týdenními dávkami AP vyrobeného ze šesti litrů vody, si sice zlepšil řadu chronických problémů, ale stále přetrvával vysoký krevní tlak, na který bral již delší dobu léky. Po „fouknutí“ do lahvičky začal zapomínat brát léky a vysoký tlak zmizel. Za několik dní začal však tlak zvolna růst. Další fouknutí do lahvičky – tlak se okamžitě po podání upravil.

Žena, léčící si psychiku a srdeční arytmie. Opakovaně si podávala AP. Arytmie zmizely již při přípravě ze sliny. Ale po „fouknutí“ se doba účinku jedné dávky prodloužila cca na dvojnásobek. Navýš referovala, že poté navázala ve snu kontakt se svým tibetským buddhistickým mistrem, který jí udílel duchovní rady, což bylo něco, co se jí před tím nedařilo.

Dáma, kterou léčím již sedm let a po všech stránkách se velmi zlepšila. Volala mi, že má akutní chřipku s horečkou. Řekl jsem jí, ať si zopakuje autopatický preparát s dýchnutím do lahvičky. Za týden znovu volala. Řekla, že po užití potencované sliny mívala vždy trochu zvláštní pocity, cítila, že to funguje. Tentokrát ale necítila nic. Chřipka ovšem velmi rychle, během dvou dní, přešla.

Dvě chřipky dvou malých dětí pominuly během dvou dní. Jedno z dětí dříve odmítalo plivat do lahvičky, ale bublání se mu líbilo.

Muž, který si po ránu měří pH vlastní sliny lakmusovými papírky. Optimální pH sliny je 7 -7,5 většina lidí však má mnohem nižší, což je jedna z pravděpodobných příčin chronických nemocí, jak uvádějí mnozí současní autoři a léčitelé. Poté, co si zmíněný muž začal vyrábět každý týden AP z e 4,5 l vody s pomocí dechu, drží se mu téměř stále pH sliny na 7,5. Zároveň referuje, že se výrazně lépe cítí.

Moje zkušenost: začal jsem s kontrolou pH asi před rokem. Používal jsem pravidelně AP a dietu zaměřenou na zmenšení příjmu potravin, snižujících pH. Po téměř roce jsem ráno četl na lakmusových papírkách hodnoty 6,6 – 6,9. Přes 7 jsem se ale nikdy nedostal. Každá okyselující potravina se hned výrazně projevila na snížení pH. Za 14 dní poté, co jsem užil potenci C 500 vlastního dechu, dosahuje pH mé sliny 7,1 až 7,5, a to bez ohledu na to, co jsem den před tím jedl. Cítím, že jde vše mnohem rychleji kupředu. Správné pH organismu závisí především na funkci dynamis.

Žena, léčící se autopatií 6 let. Mnoho problémů ji opustilo, ale před rokem po necitlivé nápravě páteře masérkou začala mít velmi silné a pokračující potíže „se zády“ , které se sice zlepšují, ale, i při použití různých doplňkových metod, jen velmi pomalu. Asi za 14 dní po „fouknutí“ si přestala stěžovat.

Žena s lehkou formou astmatu, cítí občas obstrukci na prsou. Za krátkou dobu po užití preparátu z dechu se obstrukce přestěhovala do hrdla, projevila se odkašláváním ( pohyb „zevnitř ven“) a z plic zmizela.

Je zde ještě řada dalších případů, ukazujících zlepšené působení preparátu při použití dechu. Ani jeden případ neukázal snížené nebo oslabené působení! Naopak, velmi brzy probíhaly velmi hluboké a zřetelné změny.

Je zajímavé, že autopatie má svou genezi: nejdříve se používaly ředěné patologické výměšky, hnis apod., silně znečištěné látky. Někteří angličtí homeopaté používali zředěnou stolici, rovněž velmi kontaminovaný materiál, plný odpadních produktů. Moč je také známa jako materiál vhodný k potencování, i když má také mnoho odpadních produktů a ukázala se jako výrazně méně účinná než slina. Ještě čistší informací, bližší svou melodií našemu jemnohmotnému organizačnímu principu, je náš dech. Dech je základním projevem života. Homeopaté si tradičně všímají při popisu substance také odkazů v náboženství, mytologii apod. V Genesis (kap. 2) se říká, že Bůh vdechl život ( abychom se neodvolávali jen na buddhistické zdroje). A základem buddhistické meditace je soustředění na dech.