Samoléčba

Jiří Čehovský

Možná nemáte chuť se někomu svěřovat se svými problémy. Přichází v úvahu samoléčba. Autopatie je pro ni zvlášť vhodná. Dostal jsem mnoho zpráv o  úspěšné samoléčbě od lidí, kteří před tím nikdy nikoho neléčili a dokonce ani  nikdy nenavštívili kurz o autopatii. Přečetli si  moji knížku anebo  měli k dispozici jen  a pouze následující zjednodušený popis, jak na to.

Postup při samoléčbě dlouhodobých (chronických) nebo opakovaných potíží

• Zapíšeme do zvláštního sešitku nebo bloku stručně všechny své současné subjektivně pozorované a pociťované potíže či problémy v psychice i ve fyzickém těle. Raději žádné diagnózy. Každou potíž na zvláštní řádek. Vše, co na sobě chceme zlepšit. Uvedeme datum.  Pokud se nám do toho vůbec, ani trochu  nechce, můžeme případně tento bod i vynechat.
• Vyrábíme a užíváme preparát v pravidelném intervalu, a to zpočátku  jednou denně nebo obden.  Při samoléčbě může být ve všech případech nejdříve  použita nízká potence (stupeň ředění), vyrobená z jednoho a půl litru vody, která odpovídá homeopatickému ředění 60 C a vzniká prolitím jedné lahve obyčejné stolní vody bez bublinek autopatickou lahvičkou.  Postupujeme při přípravě podle  návodu k použití, přiloženého ke každé lahvičce. Lahvičku vždy po ukončení přípravy mírně vytřepeme, aby v ní nezůstalo moc vody, a uložíme ji  zpět do plastového sáčku a do krabice. Vyjmeme až při příštím použití.  Při pravidelném častém opakování preparátu je výhodné brát jej ráno hned  po probuzení. Večer před spaním jsme si vyčistili ústa kartáčkem bez zubní pasty a ráno můžeme ještě před snídaní preparát vyrobit a užít bez jakékoliv další přípravy. Zabere nám to jen několik minut.
• Po čtrnácti dnech až jednom měsíci začneme experimentovat s intervalem dávek. Je zde naprostá svoboda ve volbě intervalu  a můžeme se plně spoléhat na své pocity a intuici.  Vyzkoušíme si takový interval, jaký nám vyhovuje, po jakém se nejlépe cítíme. Prodloužíme jej například z denního podávání na obdenní, nebo z obdenního na jednou týdně, nebo jej  pak zpátky zkrátíme z týdenního na jednou za tři dny nebo můžeme brát preparát i vícekrát za den.   Sledujeme své pocity. Dáme na svůj dojem nebo intuici. Je v tom velká svoboda a nic nezkazíme tím, když interval pokusně zkrátíme nebo prodloužíme. Vždy se můžeme vrátit k tomu, při němž jsme se cítili nejlépe.  Jakmile je nejvíce vyhovující interval nalezen, udržujeme jej po delší dobu, podle konkrétního stavu,  možná i měsíce. Zjistíme například, že třetí den již účinek pomíjí, proto zkrátíme interval na dva dny.  Nejvíce se při pokračujícím podávání u dlouhodobých stavů osvědčil interval jednou týdně.  Jakmile zaznamenáme, že se problémy znatelně zlepšují, můžeme začít výrazně prodlužovat interval.
• Časem, ne však dříve než po měsíci, zvýšíme dávku vody k ředění na 2 - 3 litry.  
• Velmi dobré výsledky při zvládání dlouhodobých chronických problémů přineslo časté opakování, třeba i  po mnoho měsíců u velmi dlouhodobých a hluboko usazených stavů. Jsme si samozřejmě vědomi toho, že při postupném vylaďování organismu z dlouhodobého neutěšeného stavu potřebujeme  delší časové období, než  se  problémy  postupně viditelně upraví nebo zmizí. Pokud  se to plně nedaří a vyvstanou překážky, je samozřejmě dobré obrátit se na zasvěceného poradce. Mimo to jsou k dispozici dvě knížky, pojednávající o samoléčbě detailně: Autopatie, cesta k tělesné a duševní harmonii a  Uzdrav se s autopatií. Je dobré je mít při samoléčbě ve své knihovně a sáhnout po nich, když vyvstanou pochybnosti.   Filosofie a metoda klasické homeopatické léčby, která je při autopatii plně uplatněna,  není  docela jednoduchá, hodně se liší od běžných postupů a měli bychom o ní při samoléčení alespoň základní věci vědět.
• Pokud se po delší době, např. několika měsíců, rozhodneme  opět zvýšit množství vody ( potenci), přidáváme navíc vždy jen jeden litr a ne více. Takto zvýšenou dávku opět dlouhodobě opakujeme.  Interval braní přizpůsobujeme našim pocitům, ale zpravidla bereme preparát  jednou týdně.
• Když dojde k nějaké krizi, můžeme ještě zvýšit frekvenci braní, abychom se po odeznění krize vrátili  k té před tím.
• Pokud dosáhneme cíle, který jsme si vytkli, to jest výrazného zlepšení nebo odstranění dlouhodobého problému, přestaneme s podáváním. Nebo prodloužíme výrazně interval, např. na jeden nebo dva měsíce při stejném stupni ředění.
• Když se už odstraněné nebo výrazně zlepšené problémy opět vracejí, začneme tím množstvím vody a tím intervalem, který výraznému zlepšení předcházel.
• Pro přesné odměřování lze použít i destilovanou vodu v litrovém balení. Přelévání do odměrných nádob není vhodné, mohlo by dojít ke kontaminaci vody nečistotami  z těchto nádob. Vždy lijeme vodu do autopatické lahvičky přímo z originálního balení. Nezapomeneme po uplynutí tří měsíců od prvního použití lahvičky vyměnit ji za novou, abychom zabránili rušivému efektu „paměti skla“.
• Potence může být v průběhu času zvyšována stále dál, vždy ale jen o jeden až jeden a půl litru a s  mnohanásobným  opakováním stejné. Vždy s možností vrátit se zpět, pokud by vyšší fungovala méně než předchozí nižší. Vodítkem jsou opět naše pocity, pozorování a intuice.
• Můžeme se občas podívat do našeho zápisníku se vstupním stavem a porovnat jej s tím současným. Uvidíme, co všechno se změnilo. Zapíšeme změny.
• Při pravidelné výrobě preparátu nám velmi usnadní  práci uhlíkový  filtr na vodu, který odstraňuje chlór.  Namontuje se na kohoutek v koupelně a nálevka autopatické lahvičky se vsune pod proud vody z filtru. Může se nechat přetékat.  Lahvička propustí za půl minuty cca  jeden litr  =  40C,  za minutu cca 2 l  =  80C, za jednu a půl minuty 3 l, 120C.
• Tím, co bylo právě řečeno, není dotčena skutečnost, že ve složitějších případech je  poradenství zasvěcenou, zkušenou  a  objektivně posuzující osobou velmi přínosné nebo nutné. Pokud zjistíme po zkušenostech se samoléčbou, že patříme do této kategorie, máme vždy možnost  poradce vyhledat. U vážných stavů bývá zasvěcený poradce obvykle důležitý od začátku, ale  stejně se i zde ideálně směřuje k dosažitelnému stavu,  že s ním dotyčný konzultuje stále méně, jak se jeho stav postupně lepší. Nakonec by měl být  klient na poradci nezávislý.  Že jsou i zde stavy, které již zlepšit nelze, nemusím připomínat. Záleží to hodně na stavu vitální síly dotyčné osoby. Na skrytém vnitřním stavu, kterému buddhisté říkají karma.
• Jelikož podmínkou autopatické léčby není vyloučení jiných metod léčby,  není nutné složitě uvažovat, zda upřednostnit to či ono. Autopatie může být použita i jako doplňková metoda, a to k jakékoliv jiné. Autopatie, založená na jemnohmotném působení, nemůže z principu způsobit žádnou škodu.

home