Autopatie

13.5.2008 | MUDr. Pavel Poštulka | postulka@netwave.cz

V březnu t.r. jsem léčil celou rodinu svých dlouholetých klientů. Jednalo se o virózu, vysoké teploty, později přechod na kašel, únava, pocení. Tříleté děvčátko se uzdravilo za několik dní, stejně tak jeho otec. Homeopatické léky jim pomohly. Avšak matka se propadala do nemoci stále hlouběji. Původní bolesti v krku postupně přešly v kašel, bolesti na hrudi a obraz odpovídající zánětu pohrudnice. Vše korunoval rozvíjející se zánět v dutinách. Nemusím zdůrazňovat, že jsem předepisoval léky jak jsem nejlépe uměl. V několika předchozích případech jsme byli úspěšní, avšak nyní byla zlepšení jen krátkodobá a nebo vůbec žádná. Nemoc progredovala. Jednoho sobotního dopoledne jsem své pacientce telefonicky doporučil, aby si nouzově vyrobila autopatický preparát v potenci 30, a to ve víčku balené stolní vody. Byl to poslední pokus před antibiotiky.

Když mi večer volala, aby mne informovala o situaci, stalo se něco, co obrátilo mou pozornost k autopatii. Nejprve se začaly zlepšovat dutiny, později se vyvinul úlevný produktivní kašel, nakonec se dostavily bolesti v krku. Během týdne byla pac. zcela zdráva. Šlo o jediné podání v potenci 30. Nic jiného jsme nepodali. Byla to má první zkušenost s tímto způsobem léčby a zaujala mne natolik, že jsem se autopatii začal vážněji věnovat.

Začnu celkovým zhodnocením, pak bych si dovolil několik zobecňujících poznámek a sdělení uzavřu několika případy. Nekladu si za cíl jakkoliv suplovat knihu Mgr. Čehovského nebo kurzy v autopatii, které Alternativa pořádá. Jde jen o praktické zkušenosti za dobu 9 měsíců. Autopatický preparát jsem aplikoval celkem 68 pacientům v nejrůznějších situacích chronických nemocí. Od situace kdy autopat. preparát byl prvotním lékem – až po situace kdy vystřídal léčbu homeopatickými léky nebo doplnil léčbu mnoha chemickými léky. Příprava byla rovněž variabilní. Některá podání byla uskutečněna prostřednictvím tzv. autopatické baňky (autopatická lahvička harmonie), jiní pacienti si preparáty vyráběli v lékovkách doma – většinou do potence 100, ostatním jsem preparát vyrobil přímo na svém pracovišti v improvizovaném průtokovém zařízení. Jako zdroj vody posloužila voda z vodovodu – filtrovaná uhlíkovým filtrem. Výchozí látkou byla téměř bez výjimky slina.

Nyní k reakcím. Jen ve dvou případech chronických nemocí se nestalo vůbec nic. Ve všech ostatních případech jsme se reakce dočkali. Většinou šlo o rychlou, pozitivní odezvu na potence 30 – 200, která ale byla následována opětovným zhoršením. V menším počtu případů zhoršení přetrvalo a stav nejevil snahu o další zlepšování. Ve větším počtu případů se později začalo zdraví zlepšovat – dlouhodobě. Přiznávám, že ne vždy jsem měl já nebo mí pacienti trpělivost vyčkat dostatečně dlouhou dobu. Avšak v situacích, kdy po dobu několika týdnů po úvodním zlepšení nedocházelo k dalšímu pokroku, jsem podal preparát v potenci vyšší – 600-6000. Prakticky ve všech těchto případech jsme se dočkali další progrese, která probíhala a mnohdy ještě probíhá podle pravidel homeopatické léčby.

Nyní výše zmiňované poznámky. Nejprve k metodologii přípravy. Na základě svých zkušeností považuji za nanejvýš nutné, aby pacienti, kteří si preparát připravují sami, používali výhradně autopatickou baňku. Možnosti chyb při přípravě je mnoho a použitím baňky se minimalizují. Je však nutno podotknout, že cena baňky je vysoká a mnozí z našich pacientů typu Ars, Lyc, Ver aj. mají velký problém baňku po jediném použití vyhodit. Může jim to způsobit vnitřní újmu negativně rezonující s naší léčbou. Ani při autopatické léčbě nezapomínejme, že jsme homeopaté a individualizujme i v těchto situacích. Pro mnohého pacienta typu Ars je přijatelnější strávit čas ředěním do vysoké potence v lékovce, než trpět pomyšlením na cenu baňky. Plastová baňka, celkově menší, v ceně do 100 – 200 Kč by tento problém odstranila. Pokud se rozhodneme doporučit ředění v lékovce – doporučuji nejen postup předvést, ale i sledovat, jak si po našem poučení pacient povede. V případě seniorů, vážněji nemocných a osamocených lidí je možné připravit preparát i osobně. Potence 30 při použití filtru trvá 1 – 2 minuty. Je však nutno upozornit na fakt, že pracujeme s živými vysoce účinnými potencemi, které mohou mít negativní dopad na naše vlastní zdraví. Příprava preparátu navíc způsobí určitou kontaminaci místa, které pro přípravu používáte. Rozhodně nelze doporučit tuto metodu jako většinovou.

O potencích jsem se již zmínil. Jako první užíváme škálu 30 – 200. 30 pro starší a více nemocné pacienty, eventuelně v situaci silného potlačení chemickými léky, potence 200 u mladších a zdravějších. Další dávky – podle vývoje situace. Podal jsem i dávku 10 000, která přinesla rozhodující zvrat v případu. Předchozí potence nebyly dostatečně účinné a dostatečně hluboké. Avšak i potence 20 v jediném podání přinesla úplné uzdravení.

Dalším zajímavým námětem je použití autopatického preparátu v akutní situaci. Opakovaně jsem vděčně tuto možnost použil, pokud symptomy trvaly více než 24 hodin. Prakticky bez výjimek došlo po potencích kolem 50 – 100 k rychlému uzdravení. Avšak také opakovaně jsem zažil zklamání, kdy preparát podaný v prvních hodinách horečnatého onemocnění, rychle se vyvíjející sinusitidy apod., zklamal. Většinou šlo o telefonické konzultace a časový tlak nedovolil vyčkávání, eventuelně podání vyšší potence. Proto jsem v těchto situacích přistoupil k homeopatické léčbě. V takových situacích nelze totiž vyloučit technické chyby při přípravě.

V několika situacích jsem byl donucen kombinovat autopatickou a homeopatickou léčbu. Myslím, že to vyžaduje největší zkušenosti a určitou homeopatickou zručnost. Stalo se, že po podání autopatického preparátu došlo k pozitivnímu vývoji na centrální úrovni, avšak periferní symptomy tvrdošíjně přetrvávaly řadu týdnů a pacient se dožadoval úlevy. Pokud jsem měl pocit, že stav naplňuje jasný obraz některého homeopatického léku, podal jsem jej. Zvláště v situacích, kdy se jednalo o mimopražské a pohybově handicapované pacienty, pro které by bylo obtížné vyrobit si vyšší potenci preparátu, nebo jet do Prahy pro baňku. Byli to pacienti, kteří nesnášeli chemické léky. Viz. případ Phytollaca. Ve většině takových případů došlo k pokroku, který nevyloučil pozdější návrat k autopatii. Znovu však upozorňuji, že je nutná určitá homeopatická zběhlost a zručnost, neboť rizika potlačení a zkomplikování případu jsou zde značná. Pokud pacienti tolerují chemická léčiva, doporučuji v takových situacích jejich přechodné užití.

Je zde otázka opakování preparátu. Diskuse se nikterak nevymyká diskusi nad tímto problémem v celé homeopatii. Názory autora autopatické metody jsou dostatečně známé. Avšak zkušenost, že určité chorobné stavy mohou vyčerpat preparát rychleji a je nutné jej brzy opakovat, je dle mého přenosná z homeopatie i do autopatie. Některým mým pacientům to přineslo prospěch. Je třeba sledovat takové situace jako stomatolog. zákrok, zranění, operace, neuvážené podání antibiotik, kortikoidů, zlomové životní situace apod., které mohou působení preparátu zastavit. Vykazuje-li případ znaky zastavení, eventuelně antidotace, je třeba preparát neprodleně opakovaně podat. Zde se pak cena baňky opět dostává do popředí.

V závěru svého sdělení o prvních zkušenostech s autopatickou metodou uvedu tři případy. První dokumentuje možnosti při tzv. jednostranných případech, které homeopatům silně komplikují život, druhý dokumentuje možnosti kombinace autopatické a homeopatické léčby a třetí dokumentuje situaci, kdy přes veškerou snahu k pokroku zatím nedošlo.

Případ č. 1

Muž, 35 let, navštívil mou ordinaci pro silnou náplň obou kolenních kloubů. Kolena nebyla zánětlivě změněna, pacient netrpěl bolestí, spíše jen vnitřním tlakem omezujícím pohyb. Případ jsem zaznamenal pečlivě, avšak žádná další patologie nebyla nalezena. Evidentně se jednalo o vnitřně zcela vyrovnaného člověka. Do podobné situace se dostal před deseti lety, tehdy byl hospitalizován, byly provedeny opakované punkce, instilace kortikoidů do kloubů, dostával celkově protizánětlivé léky a antibiotika. Asi po měsíční hospitalizaci stav odezněl a neopakoval se. Žádnými dalšími nemocemi předtím ani potom netrpěl. Současné výpotky v kloubech nedovedl nijak vysvětlit, na žádnou možnou vyvolávající příčinu jsme nepřišli. Dvakrát týdně jsem kolena punktoval a evakuoval kolem 100 ml !! tekutiny z každého kolena. Žádné léky jsem do kloubu neaplikoval, předepsal Kali-c, Ars, střevní nosody, Apocynum, Thuju, Medorh, použil i akupunkturu. Během tříměsíční léčby nebylo dosaženo žádného pokroku. Před námi se rýsovala nutnost aplikace kortikoidů, eventuelně bylo nutno zvážit operační odstranění výstelky kloubní. Měl jsem již určitou zkušenost s autopatií. Proto jsem pacientovi odebral slinu a 20x ji zředil. Po podání došlo k vymizení otoků během 2 – 3 dnů. Žádná další punkce již nebyla potřeba, pacient se vrátil ke svému oblíbenému sportu – kopané.

Případ č. 2

Žena 78 let, navštívila mou ordinaci pro silné lumbago, naříkala bolestí. Při odebírání případu vyšlo najevo, že trpí řadou interních chorob – vysoký tlak, ischemická choroba srdeční, má otevřený bércový vřed, je neustále unavená a je po opakované aplikaci kortikoidního přípravku Medrol, který byl podáván pro často se vyskytující puchýřnaté kožní onemocnění. Navíc trpěla úzkostí a depresemi. Doporučil jsem domácí přípravu autopatického preparátu v potenci 30 a během měsíce se zahojil vřed, stoupla energie, přestala si stěžovat na spavost během dne, zmírnily se úzkosti. Avšak bolest v kříži vlevo, vyzařující do levé dolní končetiny, nadále měnila její noc v peklo. Naříkala a dožadovala se pomoci. Několik týdnů. Po protibolestivých chemických lécích se jí však dělalo špatně a navíc stejně nezabíraly. Bolesti naplňovaly znaky neuritidy typu Phytollaca, proto jsem doporučil tento lék v potenci 30 – jednu kuličku denně před spaním. Během 2 týdnů začaly bolesti polevovat a opět se objevila puchýřnatá kožní nemoc. Pacientka mne neinformovala a navštívila svého dermatologa. Osvědčený lék Medrol puchýře rychle odstranil, avšak bolesti se v plné míře vrátily zpět. Tentokrát pod obrazem nočních bolestí typu Arsenicum. Pálení, úzkost, neklid, buzení kolem jedné hodiny po půlnoci, zlepšení paradoxně teplem. Podání tohoto léku v potenci 30, denně 1 kuličku před spaním, opět přineslo zlepšení během 2 – 3 týdnů a opět se objevily puchýře. Tentokrát pacientka se mnou svou situaci konzultovala, a já jsem doporučil Medrol nyní neužívat. Avšak jednalo se o mimopražskou pacientku a dermatolog trval na svém. V tísni a v úzkosti o své zdraví nakonec pacientka začala znovu tento lék brát. Od té doby – je to asi měsíc – se mi již neozvala. Tento případ dokumentuje, do jak složitých situací se může homeopat i jeho pacient někdy dostat. Jednoduché návody prostě někdy nestačí, je nutno improvizovat.

Případ č. 3

Dívka – 17 let, navštívila mou ordinaci se stížností, že v horku, v psychickém napětí, v davu apod. flekatí a rudne. Trpí silnými návaly, pálením pokožky a svěděním. Navštívila řadu lékařů i homeopatů i léčitelů a dosud jí nikdo nepomohl. Občas bere antihistaminika, kortikoidy ještě nezkoušela. Léky pomohou jen do té míry, že fleky méně svědí, avšak na jejich četnost a velikost nemají vliv. Při vyšetření vyšlo najevo, že se jedná o dívku, která velmi těžce nesla rozloučení rodičů a vše svědčilo pro to, že někde tady se skrývá jádro případu. Léky jako Nat-m, Ign, Prot, Magn-mur aj. nepřinesly nejmenší efekt. Autopatické preparáty v potenci 200, 600, 1200 a 2000 rovněž. Od posledního podání uplynuly 2 měsíce a zatím se neděje vůbec nic. Dívka je skeptická a od léčení již mnoho neočekává. Zatím souhlasila alespoň s tím, že mne bude pravidelně po měsíci informovat. Pokusil jsem se ji přesvědčit, že má cenu čekat minimálně půl roku. Uvidíme. Jedním z problémů, které jsou s její léčbou spojeny, je, že spotřebovala už značný počet autopatických baněk a efekt zatím nevidí.

Závěrem

Autopatická metoda je podnětný způsob, jak rozšířit naše léčebné možnosti a může být zdrojem potěšení z léčby i zdrojem objevitelského nadšení. Na základě svých zkušeností však doporučuji primárně hledat homeopatický lék. Stále rozvíjet homeopatickou zručnost, zkušenost a intuici. Ale v případech, které jsou nepřehledné, nejasné od samého začátku nebo se takovým stávají v důsledku naší léčby, je autopatie výborným řešením. Avšak stále zůstane mnoho případů, kdy můžeme uspět jen homeopaticky. Měli bychom to mít na paměti. V jedné speciální situaci však nemá autopatie konkurenci. Tou je léčení ekzémů. Případ by měl vést zkušený homeopat s plným porozuměním, aby ve všech fázích vývoje věděl, v jakém stavu se pacient nachází a jaké jsou potřebné další kroky. Ztratit se dá jakýkoliv případ.


Kurzy

  • 18. 6. 2022, Praha + internet - Kurz II.
  • 3. a 4. 8. 2022, internet - Kurz III.
  • 10. 9. 2022, Praha + internet - Kurz I.
kurz Další kurzy

Svědectví

Autopatie již pomohla mnoha lidem. Podívejte se, nebo si přečtěte svědectví od některých konkrétních osob.

mapa poradců

Mapa poradců

Najděte nejbližšího poradce autopatie ve vašem okolí.

Najít poradce