Můj život s autopatií a s Pránou
Příspěvek z nedávné konference Autopatie 2026.
Jmenuji se Eva Káčerková, je mi 66 let a autopatií se zabývám od r. 2004.
Kolem roku 2000 jsem na semináři v Dlouhých Stráních u pana Hrdličky poprvé slyšela přednášet pana Čehovského o homeopatii. Připadala jsem si jako v jiném světě, úplně mě to pohltilo! Pořídila jsem si všechny dostupné knížky a časem zjistila, že moje životní cesta už se bez homeopatie a později autopatie neobejde.
V létě 2004 jsem si poprvé vyzkoušela Korsakovo ředění, takže jsem lila vodu z lahve do víčka, moje první potence byla C55. Protože jsem celý život učila a zpívala, moje nejvíce zatížená místa byly hlasivky a nosohltan. Ty jsem potřebovala přednostně posílit. Občas na mě dolehla nějaká viróza, ale s větší patologií jsem zatím nemusela bojovat.
V listopadu 2009 řeším dost velkou rodinnou krizi, volám pana Čehovského a prosím o radu. Na jeho doporučení zakupuji autopatickou lahvičku a v březnu 2010 si dělám preparát v lahvičce C240.
V roce 2011 přecházím ze sliny na dech C360, v listopadu zvyšuji na C600 a v prosinci na C720. Jsem na tom dost špatně psychicky, ale nechci, aby to na mě bylo znát, musím vše zvládnout.
V říjnu 2012 přecházím na vařený dech C720, který mi úžasně vyčistí dutiny, ještě zvyšuji na C800, už nemusím pořád posmrkávat a dýchám krásně čistě nosem.
V únoru 2013 po autopatické konferenci, kde se opět trochu radím s panem Čehovským, se dozvídám, že na moji poničenou psychiku bude nejlepší prána. Absolvuji u pana Čehovského autopatický kurz, mohl by se ze mě stát poradce, ale netroufám si na to, mám dost svých problémů. A tak v listopadu 2013 přecházím na pránu. Přesně si pamatuji ten den 25. 11. – dělám si pránu ze 6l, večer ve 20hodin, posiluji jen 5.a 6.čakru. Ráno se cítím klidnější, vyrovnanější, pozitivnější. Jdu učit, mám spoustu energie, ale hlavně se pořád směju! Vše mi připadá lehké, veselé, děti se smějí se mnou a kolegové se ptají, co se děje. Tento milý stav mi vydrží do oběda, pak už je vše normální. Škoda! V prosinci si dělám pránu do všech čaker z 9l, tentokrát se nic neděje, ačkoliv jsem očekávala, že třeba ten krásný stav z minula znovu nastane a bude delší, ale bohužel. Jen se mi zhoršil spánek.
V dubnu 2014 se vracím k práně ze 6l, ráno na zahradě, mezi keři, do všech čaker a při aplikaci cítím, jako bych se propalovala autogenem, silné cílené záření v jednotlivých čakrách. Byl to velmi silný zážitek. Říkala jsem si v duchu, že vlastně nic zvláštního nedělám, jen před sebou držím lahvičku a cítím tak úžasné teplo! Bylo to dost neuvěřitelné, připadala jsem si jako nějaká kouzelnice z pohádky.
A život šel dál, roky ubíhaly, autopatie byla stále se mnou, už jsem se zabývala jen pránou a postupně zjistila, že mi nejvíce vyhovuje bezkontaktní prána č.5. Podělím se s vámi ještě o dva zážitky.
3. 3. 2023 si dělám pránu č.5 – 36l. Při aplikaci se neděje nic zvláštního, ale po dvou dnech v noci zažívám nádherný pozitivní příliv energie, velkou všeobjímající lásku. Ráno se budím s úsměvem, cítím tu božskou jiskru, lehkost bytí a chce se mi opět smát, stejně jako tenkrát, když jsem si udělala pránu poprvé ze 6l. Bylo to vlastně po deseti letech. Mezitím se mi nic podobného nestalo. Byl to tak nádherný stav, ve kterém byste chtěli zůstat pořád.
4. 6. 2025 si dělám pránu č.5 – 84l v šest hodin ráno. Při aplikaci nic moc necítím, ale když si ještě na chvíli lehnu do postele, dostanu takovou jakoby energetickou pecku, brní mě paty a dlaně a takové lehké mravenčení se mi rozlévá do celého těla. Je to příjemné a trvá to asi dvě minuty.
Zatím moje poslední aplikace prány byla 20. 9. 2025 – 88l.
Prána mi vždy dodá energii, při aplikaci cítím takové jemné promývání čaker. Vše hodně naciťuji, snažím se naslouchat intuici, žádné pravidelné opakování. Je jasné, že autopatie se mnou bude až do smrti a jsem vděčná p. Čehovskému, že díky němu mi mohla tato úžasná metoda vstoupit do života. Děkuji.
