Novoroční zamyšlení

Nedávno prohlásil americký ministr zdravotnictví, že v současnosti trpí 76 % Američanů chronickou nemocí, kolem r. 1960, v době prezidentství jeho strýce, to bylo 11 % a na začátku padesátých let 3 %.

Odvrácená strana rozvoje naší technologické civilizace – a léčby. Vnucují se otázky: Jak je to v Evropě a u nás? Není to hodně podobné? Kam to celé spěje? Není to důsledek čehosi?  Jak je to s životním pocitem a celkovou radostí ze života většiny obyvatel, v Americe i v Evropě? Ptáme se, ale nenacházíme odpověď v novinách ani v televizi, ani na jiných kompetentních místech.

Těch příčin úpadku zdraví jednotlivců a společnosti bude určitě víc. Zaměřím se však na jednu, která mi jako léčiteli přijde důležitá: Zanedbávání jemné organizační (nebo informační) složky člověka při léčbě a udržování zdraví. Jmenuje se v evropské i severoamerické tradici vitální síla, v indické prána a v čínské čchi, ale jsou zde i jiná jména. Její zásadní vliv na  zdraví či nemoc býval uznáván lékaři i léčiteli, v linii od Aristotela, Hippokrata, Aviceny, Descarta, Paracelsa, Hahnemanna a dalších učenců až třeba k dnešní  homeopatii a samozřejmě také autopatii. To, co děláme, je pokračováním dlouhé léčebné  a filosofické tradice. Jenže její  mantinely se pod vlivem mocných zájmů a materialistické ideologie stále zužují a prostor se zmenšuje, hlavně v tzv. „rozvinutých“ zemích, k nimž, alespoň v tomto ohledu, též patříme.

Tato doba však přináší pro náš život také významná pozitiva v podobě pokračující demokracie, umožňující na osobní úrovni vlastní výběr jak a čím si zdraví podporovat a udržovat, včetně metod stimulace institucemi utajované prány. Takže v konečném důsledku to vždy záleží na vlastním rozhodnutí (karmě) každého z nás. A protože žijeme v době, kdy se mění paradigma, a rozšiřuje se vědomí lidí, zatím spíš jen na úrovni jednotlivců, zato ale mnoha, zůstaňme za všech okolností  střízlivými optimisty. Záleží to na nás.