„Štěstí je muška jenom zlatá“
Když jsme nešťastní, myslíme si, že ostatní, ať blízcí či vzdálení, ti kolem nás, na facebooku či na jiné planetě, jsou na tom mnohem lépe a nic takového neznají. Což může i nemusí být pravda, ale na nějaké objektivní pravdě tu nesejde. Právě na té osobní pravdě záleží, bez ohledu na to, zda je příčinou neštěstí nějaká maličkost, nic, a nebo opravdu velký problém. „Subjektivní“ pravda je vždycky pravdou. Naše pocity jsou v životě to základní a dokonce určují, jak vypadá svět kolem nás.
Pokud nešťastný člověk hledá pomoc, nejčastěji se mu dostane ujištění, že věci nejsou ani zdaleka tak špatné. A to situaci ještě zhorší. Nebo si nechá vysvětlit, že jeho nešťastné myšlení vzniká z nedostatku nějaké chemické látky v mozku a že ji má brát v pilulkách. Nebo na ulici, v televizi či na internetu zahlédne nějaký výrobek a napadne ho, že jeho nešťastné pocity zmizí, až jej získá, ale když ho pak má, vidí, že je to jen obyčejná věc a štěstí se rychle vytrácí.
Většinou se při pocitu nešťastnosti pohybujeme v zakletém kruhu. Každá další akce nebo věc, o níž jsme doufali, že přinese štěstí, ho ještě vzdálí. A to vede k otázce, odkud se ten všeobecně rozšířený pocit neštěstí v dobře nakrmené a hmotně více méně zajištěné společnosti bere? Nějaká odpověď tu je.
Nejen pro mě, ale i pro účastníky konferencí o autopatii a poradce, bylo velkým překvapením, když jsme slyšeli od mnoha lidí, jak se jim někdy hned, někdy za dvě hodiny a někdy za dva dny po autopatickém preparátu nenápadně ztratil nebo se začal vytrácet nešťastný pocit. Autopatie nedělá nic jiného, než že ladí náš (rozladěný) organismus k lepšímu příjmu prány, životní síly. Životní síla je informační tok, příliv jemného informačního pole, které vytváří naše pocity a organizuje všechno, co zahrnujeme pod pojmy člověk nebo život. Na neštěstí nám ve škole zapomněli říct, že vůbec existuje. Ale nevadí, je tu způsob, jak se o ní přesvědčit a přesvědčit i ostatní. Naše zkušenost s autopatií je opakovatelná a dostupná. Jakmile se podaří navázat spojení s jemnou informační sférou , věci se začnou vyvíjet jinak (i když to nemusí být jednoduchý proces). Takže právě autopatie nám nepřímo odpovídá na otázku „proč jsou lidé nešťastní“.
Jsme vícedimenzionální bytosti. Nohama stojíme na zemi a ve hmotě, ale svým myšlením se pohybujeme v životodárné jemné a vyšší informační sféře. Pokud ji popřeme a začneme se od ní svým rozladěním vzdalovat, k ničemu dobrému to nevede. Znovu-spojení je ale možné a práce na něm nevyžaduje moc času ani námahy. Řekněte to těm ostatním, co se stále ženou za štěstím a ne a ne ho chytit.
/Foto autor/
