Tak krátká zkušenost, tak silná změna

1.2.2019 | Zdeňka Brožková | brozkova2005@volny.cz

Mé sdělení je možná předčasné, protože moje zkušenost je opravdu malá a hlavně krátká. Chtěla bych jenom zdůraznit dvě věci: 1) po vařeném dechu jsem od první noci spala jak už roky ne, ráno jsem byla ve svém těle „jako ve vatičce“ a 2) po Práně 5 se mi „rozjasnilo v hlavě“ a konečně jsem podala výpověď v jednom ze svých tří zaměstnání.

Jestli vás to zajímá a máte opravdu dostatek času, můžete si to tu přečíst od začátku: Na YouTube jsem sledovala  videa, která natočil Jiří Čehovský a koupila jsem si všechny tři jeho knihy. Potom jsem si koupila čtyři lahvičky a čekala jsem, komu se udělá nějak špatně, aby to stálo za to.

Dva dny před Silvestrem 29. prosince jsem hlídala svojí milovanou vnučku Aničku, měli jsme spolu krásné odpoledne a večer, chci tím říci, že jsem neměla žádný stres ani nějaké rozčilování. Kolem jedenácté  hodiny jsme už ležely v posteli a pořád jsme nemohly usnout, pořád jsme si měly co povídat a já jsem pocítila krutou bolest hlavy. Tu bolest jsem se snažila utlumit analgetiky , konkrétně jsem měla pouze Algifenové kapky a ucucla jsem postupně asi centimetr z lahvičky, ale nepomohlo to a bolest se stupňovala tak, že jsem byla ráda, když jsem na mobilu vymačkala 155 a s dispečerkou jsem dokázala probrat možnost, co bude s vnučkou, jestli mě RZT odveze. Dispečerka mě uklidnila, že sanita nás odveze obě a vnučka se mnou bude v nemocnici do té doby, než si pro ni rodiče přijedou. Tak se i stalo: obě nás odvezli do Thomayerky do Krče. Pro Aničku si přijela dcera a zeť a mne začali vyšetřovat. První vyloučili cévní příhodu tím, že udělali CT mozku a na něm žádné známky cévní příhody nenašli. Příští den se mladá lékařka pokoušela poprvé o punkci mezi mými bederními obratli, rozpíchala mi bedra, narážela na moje kostěné výrůstky mezi obratli, ale punkci nedokázala. Další den na Silvestra se o to samé pokoušela jiná mladá lékařka – také se jí to nepodařilo. Trochu jsem asi podlehla svým emocím a prohlásila, že ruším svůj souhlas s punkcí. Naštěstí přišel starší lékař a přemluvil mě, že když se podaří punkce jemu a potom můj mozkomíšní mok bude bez patologického nálezu, tak mě můžou propustit domů na Nový rok : a jemu se ta punkce konečně podařila, v laboratoři  zjistili, že můj mozkomíšní mok je bez příznaků krvácení, tudíž mohli vyloučit krvácení do plen a mohli mě pustit – a na Nový rok 1.1. pustili. Byla to úleva, v nemocnici jsem nemohla spát, protože v noci byl větší neklid než během dne –  přes den byly svátky a naopak v noci spolupacientky chrápaly, nebo mluvily až vykřikovaly ze spaní, nebo nové byly přiváženy tak jako přivezli i mne… a když konečně nad ránem člověk vyčerpáním zdřímnul, tak přišla sestřička odebrat krev, změřit teplotu aj…

Už jsem několik let nebyla pacientkou. Sama jsem lékařka a dívám se na léčebné snahy obvykle pod jiným úhlem. Přestože mi v propouštěcí zprávě doporučovali klid fyzický i psychický, tak jsem si druhý den 2.1. musela přijet pro neschopenky a pak jsem s nimi šla ke své praktické lékařce. Té jsem popisovala, co se mi stalo, že mi v nemocnici dávali do žil různé směsky s analgetiky, až se mi z toho točila hlava, a bolest utlumili. Sice nezjistili, proč mne ta hlava bolela, ale vyloučili cévní příhodu a krvácení do plen. Zeptala se mě, dokdy chci neschopenku a já jsem řekla, že do pátku 11.1. – potud klasická školská medicína.

Ještě 1.1. tedy na Nový rok jsem vytáhla první autopatickou lahvičku a poprvé jsem ji vyzkoušela, udělala jsem si svůj první autopatický preparát v životě, z vařeného dechu. Intenzivně jsem v následujících dnech studovala všechny koupené knihy a v sobotu 5.1. jsem se rozhodla přidat Pránu 5 do jiné lahvičky, dokonce jsem doma našla i roušky. Už hned 2.1. jsem se probudila po úžasné noci, během ní jsem neměla obvyklé křeče v nohách, šla jsem jen 1x na WC a hlavně mě nic ráno nebolelo, byla jsem úplně fit, takže jsem si mohla pro své neschopenky dojet autem. Po P 5 jsem se v neděli 6.1. probudila jakoby s jinou hlavou, bylo mi najednou jasné, že všechny ty kruté bolesti byly z vyčerpání, že řešením je nedělat v mém věku tři práce, ale stačí mi už jen dvě, že musím jedno zaměstnání zrušit a tato bolest hlavy je varováním. Ještě v neděli jsem se rozhodovala, kde výpověď podat: největší stres mám na Klinice ESET, kde dělám sice nejzajímavější práci a vždycky jsem byla hrdá na to, že tam pracuji. Ale dělám tam dva roky to, co by měli dělat mladší, v poslední době i v terénu a stres je tady největší – tak proto výpověď právě tady. Přišla na návštěvu druhá dcera s mladšími vnoučaty, všechno jsme spolu probraly a ona mi vzala výpověď i neschopenky na poštu. Svět byl najednou tak jednoduchý! Chodila jsem po bytě od jedné věci k druhé a připadala jsem si jako v jiném světě. Několik  let, možná deset let jsem nebyla nemocná, neberu žádné léky. Vždycky jsem byla v práci, nebo hlídala vnoučata a v bytě jenom zalila kytky a odfrčela zase jinam. Teď se zastavila všechna kola.  Začala jsem přemýšlet  jakoby pomaleji, důkladněji a s rozhledem.

V pátek 11.1. mi kolegyně lékařka ukončila neschopenky a rychlíkem jsem odjela do Bratislavy na už dávno zaplacené kurzy: v sobotu Autopatie I.  a v neděli Autopatie II. Nedokážu vypsat, jak důležité pro mne oba kurzy byly. Jako by mi ten Zdroj kdesi vysoko nade mnou věnoval na stará kolena nový život! Na konci v neděli mi bylo líto, že tento dříve jen tušený svět prozatím končí. S několika dámami jsem si vyměnila adresy a zalitovala, že jsem ráno propásla možnost říci něco o svém začátku s autopatií. Po příchodu na hotelový pokoj jsem začala psát tento text …jakoby na rozloučenou s kurzem Autopatie, nebo na rozloučenou s přednášejícími? Tolik změn, tolik převratností… jsem lékařka, která mění svůj světonázor, jak  říká Jiří Čehovský svůj „Believe“ a jsem rozhodnutá přidat se k jiným a zkušenějším, kteří mu pomáhají. Zatím léčím úspěšně jenom sebe, ale ono se to samo roztáčí, samo se to organizuje. A mně samotné je tak dobře a klidně, jako když mi bylo dvacet a já teprve začala studovat medicínu. Jsem ráda, že Jiří Čehovský je, jsem ráda, že dělá statečně to, co dělá, skoro mám chvílemi takový pocit, jako bych si ho i s Autopatií vysnila…


Kurzy

  • 18. 6. 2022, Praha + internet - Kurz II.
  • 3. a 4. 8. 2022, internet - Kurz III.
  • 10. 9. 2022, Praha + internet - Kurz I.
kurz Další kurzy

Svědectví

Autopatie již pomohla mnoha lidem. Podívejte se, nebo si přečtěte svědectví od některých konkrétních osob.

mapa poradců

Mapa poradců

Najděte nejbližšího poradce autopatie ve vašem okolí.

Najít poradce