Jak a proč psát kasuistiku

5.1.2014 | Jiří Čehovský | jiri.cehovsky@alternativa.cz

 Kasuistiky, neboli popisy konkrétních případů léčby, se píší a publikují i v konvenční medicíně a tvoří součást tzv.  „medicíny založené na důkazech“. Také homeopaté je píší  a zveřejňují v odborných časopisech nebo knihách už dvě stě let. Smysl je několikerý. Ukázat, jak určitý přístup, metoda, prostředek v praxi fungovaly, a tím informovat,  jak postupovat v podobných případech, aby byl dosažen cíl léčby. A také, samozřejmě, ukázat, že určité přístupy, metody a prostředky fungují a jsou  hodnotné pro léčbu.  V metodách alternativní medicíny, které nejsou založeny na teoriích, ale na zkušenosti,  mají kasuistiky naprosto zásadní význam. Ukazují léčiteli, kudy vede u určitých problémů, nemocí a potíží cesta, a říkají to také potencionálním zájemcům o léčbu při jejich rozhodování, jakou metodu z velké nabídky současnosti si vybrat. Jestliže mluvíme o autopatii jako o celostní léčbě, schopné ovlivnit vše,  mnoha lidem, odkojeným školním systémem, zdravotním systémem a médii, to nic neříká. „Ano, celostní, to je hezké. Ale já chci léčit své letité revma, svou alergii. Ostatní léčit nepotřebuji.“ Aniž bych tento rozšířený názor vypěstovaný naší kulturou kritizoval, je třeba se jím zabývat, pochopit jej a vyjít mu vstříc. Například psaním kasuistik. Jestliže popíšete svůj  případ člověka, kterého mnoho let bolelo koleno a po vámi doporučené autopatii problém s kolenem přešel, mnoho lidí, kteří dlouhodobě trpí bolestí kolene, se vám přihlásí, abyste dosáhli stejného efektu i u nich. Tím nikterak nenavádím, abychom pouštěli ze zřetele celostní aspekt léčby, abychom nebrali v úvahu vývoj klienta jako celku, jeho ostatní, „méně důležité“ problémy, od psychiky až po kůži, jeho pocity. Naopak, to je naše silná stránka, které se nechceme a nemůžeme vzdát, neboť je to jediná cesta k celostnímu zdraví, skutečnému cíli naší léčby. Ale tím, že zmíníme konkrétní případ s konkrétními nemocemi a bolestmi, upoutáme pozornost těch, kteří mají ty nebo podobné nemoci či diagnosy, považované po létech konvenční léčby za chronické a nevyléčitelné, případně i nezlepšitelné.

Je třeba si uvědomit, že autopatie dává každému do ruky nástroj, jak uzdravit potíže, považované z konvenčního a materialistického hlediska za nevyléčitelné. Nástroj, který oficiální medicína nemá. A když říkám každému, myslím tím opravdu každého, čili také neodborníka, laika. Člověka, který se dostal k autopatii jaksi proti své vůli, přes své vlastní neduhy a nebo potíže jeho nejbližších.  A přesto – on se stává jakýmkoliv významněji zlepšeným nebo vyléčeným chronickým neduhem (ať už u sebe nebo u jiných) sám odborníkem.  Je odborníkem na autopatii – a z toho vyplývá i to, že by o tom, co dokázal, o tom zázraku,  měl dát ostatním vědět.  Umožní jim tak svým svědectvím a popisem svého postupu, aby se také vyléčili z podobných potíží. Zaslouží se tím o dobro ostatních. Že je „péče o dobro ostatních“  jen laciná  a mnohokrát zneužitá fráze? Pro moji osobu naprosto neužitečná nebo dokonce škodlivá činnost? Možná to tak chodí v průmyslu, možná i jinde… ale nikoliv v léčbě. Když jsou kolem nás všichni nemocní (a to jsou, ať si o tom noviny píší nebo spíš tutlají cokoliv), nemůžeme být ani my šťastni. Protože jsme součástí celku. Švýcarský psycholog a filosof profesor C.G. Jung kdysi napsal, že kdo léčí jiné, léčí i sebe. Lépe to ani nelze říci. Když přispívám k tomu, aby se vyléčili ostatní, buduji tím své nebe (nejen) na zemi, byť ho stavím z trosek.  Stručný, krátký a pokud možno výstižný popis toho, jak jsem vyléčil(a) dlouhodobě bolící záda, hlavu nebo nespavost (případně vše dohromady) sobě či někomu jinému, může pomoci stovkám stejně trpících lidí, kteří se tak doví, že takovou věc lze vyléčit a jak ji lze vyléčit. Neuvěřitelným způsobem změní k lepšímu jejich život. A tím i můj vlastní. Protože jsem se tím přenesl(a) ze světa destrukce, boje a špatných přání do světa konstrukce, soucitu a pomoci a zároveň zlepšil(a) prostředí, v němž žiji.

Body, z nichž se skládá kasuistika:

  1. Stručný a věcný popis či soupis vstupního stavu, hlavní body vstupní  výpovědi klienta, co řekl o svých pocitech, problémech a nesnázích, co ho trápilo a co chtěl zlepšit a vyléčit. Případně, pokud jsou z dřívějška k dispozici, uvést též lékařské diagnosy či výsledky testů. Spisovatelské či stylistické schopnosti rozhodně nejsou nutné. Jen holá fakta.
  2. Jaká potence AP byla zvolena.
  3. Jaký způsob přípravy AP byl zvolen.
  4. Jak často byl AP užíván.
  5. Jak se jednotlivné problémy, zaznamenané ve vstupním vyšetření, změnily při kontrolách. Jak byl případně upraven systém podávání AP (ředění, způsob přípravy, perioda podávání).
  6. Dát kasuistiku na internet, například ji poslat na dobře navštěvované stránky www.autopatie.cz, kde je rubrika nazvaná Případy, nebo ji přednést na konferenci.

Námitka, že publikace případu zatím není vhodná, protože dosud nebyl uzavřen, a že v něm zůstávají třeba ještě i nevyřešené problémy, zde neplatí. Při celostní léčbě případ vlastně nikdy úplně nekončí. Stačí popsat, jaké chronické potíže se dosud podařilo vyřešit, a samozřejmě, zmínit se případně i o těch, na nichž se ještě pracuje. Ty mohou být předmětem nějaké budoucí kasuistiky. Za zvláště cenné pak lze považovat případy samoléčby, kde může být přímo popsán prožitek léčení. Pokud někdo píše o sobě, nebo o blízké osobě, ale nechce to přímo říci, protože je pod kasuistikou podepsán, může případ popsat, jakoby se týkal jiné osoby, klienta.


Kurzy

kurz Další kurzy

Svědectví

Autopatie již pomohla mnoha lidem. Podívejte se, nebo si přečtěte svědectví od konkrétních osob.

mapa poradců

Mapa poradců

Najděte nejbližšího poradce autopatie ve vašem okolí.

Najít poradce