Tři případy autopatie

8.1.2008 | Jiří Čehovský | jiri.cehovsky@alternativa.cz

Beznaděj

Eliška, 59 roků ( vypadala o 10 let starší), přišla do mé poradny o berlích a v doprovodu. Sotva se šourá. Trvale ji bolí kolenní a zejména kyčelní kloub, problémy v této oblasti začaly před sedmi lety. Bolest je tak úporná, že pokud nevezme včas silné léky proti bolesti, které užívá dlouhodobě a pravidelně 2x denně, nemůže chodit ani po bytě. Když jde ven, mimo dům, vydá se jen na zahradu nebo do těsné blízkosti domu. Dál nemůže. Bolí ji také záda a v kříži. Stav se pomalu zhoršuje. K tomu ji bolí dlouhodobě játra a slinivka. Poslední 3 roky ji také obtěžuje žlučník, měla i záchvat, s nímž se musela nechat odvézt na lékařskou pohotovost. Je utrápená a malomyslná. Stav je neúnosný, žije jen myšlenkami na to, jak nemoc překonat. Navštěvuje lékaře, byla i u léčitele – herbalisty a také u homeopata. Čte knížky se zdravotní tematikou a přečetla i tu moji o autopatii (Autopatie, cesta k tělesné a duševní harmonii).

Dal jsem jí Autopatickou lahvičku, určenou k domácímu homeopatickému rozředění neboli „potencování“ jak tomu říkáme my, homeopaté, vlastní sliny. Krabice s „lahvičkou“ obsahovala i jednoduchý návod, jak slinu naředit a jaká pravidla při tom zachovat. Řekl jsem jí, aby při zhotovování autopatického preparátu použila k naředění 2 litry obyčejné pramenité stolní pitné vody, která neobsahuje bublinky a není do ní přidána žádná umělá chemikálie. Autopatický preparát měla užít jen jedenkrát, hned po zhotovení. Projevila obavu, zda bude schopna při své celkové pohybové nemohoucnosti preparát správně vyrobit, ujistil jsem ji však, že to není těžší ani komplikovanější, než si uvařit šálek bylinkového čaje. A dělá se to jen jednou za mnoho měsíců, jednorázově.

Jedno podání způsobí vnitřní změnu, která nastartuje dlouhodobý pozitivní proces, jak to známe z klasické homeopatie.

Na kontrolu přišla za dva měsíce. Otevřela si notýsek s poznámkami, kde si zapisovala svůj vývoj od podání preparátu. Řekla, že si preparát zhotovila dva dny po minulé návštěvě. Po užití preparátu bolesti přešly a od té doby nebrala tudíž léky proti bolesti, na nichž byla před tím zívislá. Bolest kloubů se už objevila jen jednou, měsíc od podání, a to jen na 4 hodiny.

Měsíc a půl po užití preparátu ji přestala bolet játra a slinivka. Žlučník ji za tu dobu vůbec netrápil. Může se narovnat a po bytě i zahradě chodí bez hole. Hůl si bere jen na delší vycházky z domu. Říká, že má mnohem lepší náladu a vše ji mnohem více baví. Při našem rozhovoru se usmívá.

Po půl roce měla játra, žlučník a slinivku nadále bez obtíží, ale bolest kloubů se začala znovu projevovat, i když v mnohem menší míře než před první návštěvou a jen občas. To jsem vyhodnotil jako pokles účinku prvního podání a doporučil jsem vyrobit znovu autopatický preparát z vlastní sliny. Na krabičku s autopatickou lahvičkou jsem jí tentokrát napsal, aby k přípravě použila 4 litry vody, čili dvojnásobek proti výchozímu množství.

Po čtyřech měsících hlásila, že se cítí mnohem lépe psychicky. Už není tak rozčilena maličkostmi – což byl její celoživotní problém. Žlučník, játra a slinivka jsou nadále bez potíží, bolesti zad a v kříži se již nevrátily. Kyčelní kloub někdy zabolel, když to přehnala s prací na zahrádce ( ta byla dříve nemožná) nebo s procházkou. Běžně chodí například na hřbitov, vzdálený 1 km, před tím nemohla „ani za roh“. Nebere léky. Svou proměnu trvající necelý rok hodnotí jako nečekanou a obrovskou změnu. Domluvili jsme si další kontrolu za půl roku. Pokud by byly nějaké problémy, má mi zatelefonovat. Zatím se neozvala. Naše setkání jsem si natočil s jejím svolením na video a občas ji ukazuji, spolu s mnoha jinými případy, svým posluchačům na kurzech autopatie.

Astma

Bettině bylo 16 let a žila v Bavorsku. Na podzim 2002 ji přivedla její matka. Mluvili jsme spolu anglicky. Dověděl jsem se, že má bronchiální astma. Je zde dědičná zátěž, její dědeček, matčin otec, na astma zemřel. Potíže má již pět let, poprvé se dušnost projevila při odloučení od otce po rozvodu rodičů. Probouzí se v noci a dusí se. Dusí se také při chůzi do schodů, musí si po takovém výkonu lehnout na zem, aby se uklidnila a odpočinula si. Často používá sprej na uvolnění spazmu, který ale působí jen dočasně. Po astmatickém záchvatu je velmi unavena. Trpí také dusivým kašlem. Nemůže už jezdit na kole a chodit do kopce, velmi ji to unavuje a nemůže popadnout dech. Je silně unavena dokonce i po pěti minutách chůze po rovině. Cítí často úzkost, i před drobnou událostí, například před schůzkou s přítelem, kterého vídá denně, nebo před párty s přáteli. Je společenská a dost urážlivá. Při její první návštěvě jsem jí doporučil pečlivě vybraný homeopatický lék ve vysoké potenci, podaný jednorázově.

Za deset měsíců poté mě navštívila a referovala o svém vývoji: dýchání se po podání léku dlouhodobě výrazně zlepšilo, v zimě a na jaře, a nebyla vůbec unavena. Ale před třemi týdny se opět všechno zhoršilo. Každý druhý den má nyní astmatické potíže, používá zase sprej i kapky. Po záchvatu ji bolí hlava. Je unavená. Kašle. Probouzí se v noci. Dal jsem jí autopatickou lahvičku a doporučil jsem jí, aby si v ní naředila podle návodu v angličtině svou vlastní slinu pěti litry vody.

Další kontrola proběhla telefonicky tři týdny po užití. Řekla mi, že se dýchání zlepšilo. Kašel přetrvával. Hned po podání se projevila jednorázově bolest hlavy (kterou znala z dřívějška). Dosti typický úkaz.

Dva měsíce po podání hlásila, že je kašel již jen mírný a neprojevuje se jako před tím po každé námaze. Neprobouzí se v noci. Netrpí vůbec dušností. Nebere sprej ani jiné léky. Ještě jednou ji bolela hlava, na což vzala acylpyrin. Bolí ji nyní obě kolena, potíž, která se u ní v dětství občas projevovala – čili starý, reverzní symptom.

Šest měsíců po podání oznamuje udivený otčím: je pilná a nadšená pro práci, což bylo dříve neslýchané. Dokonce doma a zejména ve svém pokoji uklízí, což dřív odmítala. Je na tom daleko lépe psychicky a má vtipné postřehy o lidech. Nemá žádný kašel ani neměla dušnost. Je čilá. Kolena ji už nebolí.

Osm měsíců po podání: je bez problémů, je pilná a velmi vytížená jak školou, tak společenskými událostmi.

Jedenáct měsíců po podání telefonuje otčím: dýchání má stále dobré, nekašle ani není unavená, ale v poslední době se opět poněkud projevují bolesti hlavy a je opět „protivná“. Doporučuji, aby použila k ředění v autopatické lahvičce, kterou si minule odvezla s sebou do zásoby, deset litrů vody. Od té doby se mnou její matka respektive její otčím několikrát hovořili, kvůli vlastním potížím, naposledy včera, den před tím, než píši tyto řádky. Od posledního podání uběhlo sedm měsíců. Dcera je v pořádku. Není co léčit.

Samoléčba

Mladý urostlý muž, 26 let. Říkejme mu Karel. Navzdory tomu, co vypráví, působí dojmem vcelku vyrovnaného člověka s docela milým a přirozeným chováním. 7 let se léčí s diagnosou schizofrenie. Potíže se projevily poprvé poté, co prodělal toxickou psychosu po LSD. Trpěl bludy, slyšel hlasy, necítil nic kromě úzkosti, nepamatoval si zdravý stav, myslel si, že je v tom hrozném stavu celé věky. Potíže se zejména zhoršily při pobytu v psychiatrickém ústavu. Bral mnoho léků a nic se nezlepšovalo. Tři dny před datem, kdy mu měli nasadit elektrošoky, náhle bludy přešly. Léky bere stále, ale v nižších dávkách. Bylo i období několika měsíců, kdy léky brát nemusel. Nemá zaměstnání a cítil se v posledním půlroce zase hůře. Pociťoval napětí v hlavě a objevily se nutkavé myšlenky a obavy. Propadá občas panice v davu nebo obecně mezi lidmi, u doktora apod. Je to spojeno s pocitem těsného prostoru. Jako svůj hlavní problém uvádí napětí v hlavě. Za hlavní omezení, které mu choroba způsobovala, považuje to, že mu bránila mít „běžnou kontrolu nad myslí“. Poslední čtyři roky má trvale ucpaný nos, což mu dost znepříjemňuje život.

Od dětství trpěl alergií, léčenou běžnými prostředky, z níž se vyvinulo před třemi léty astma. V té době se také objevil pocit silné trvalé vyčerpanosti, který jej trápil až do října 2004. „ Na konci října to zmizelo. A víte proč?“ zeptal se. A hned pokračoval: „V té době jsem si přečetl vaši knížku o autopatii a udělal jsem si podle návodu v ní autopatický preparát. Pak se všechno hodně zlepšilo.“ Předložil mi na disketě své zápisky, které si od podání pořizoval, rovněž podle pokynů v knížce. Cituji z nich jen závěr:

12. ledna – Shrnutí po dvou a půl měsíční léčbě:

  • Od podání ředěné sliny okamžitě zmizela únava a letargie, vydrželo dodnes.
  • Zmizely úzkosti ve smyslu, že jsem nezažil žádný výrazný panický pocit, ale ještě tomu moc nemůžu uvěřit, tzn. nevím jistě, jestli je to pryč…
  • Zmizely mi různé psychické mindráky s tím spojené.
  • Mám daleko větší pocit stability a má vůle je daleko silnější.
  • Zlepšilo se napojení na okolí, vnímání prostoru mi již nepůsobí tak velké napětí.
  • Zmenšilo se citové a emocionální oploštění, které provází braní léků.
  • Mám přes den daleko volnější nos, v noci je však stále ještě ucpaný.
  • Podařilo se mi během léčby zas o kus rozcvičit zkrácené šlachy.“
  • Přestal jsem být nešťastný (( zdůraznil J.Č.)), přestal jsem se zabývat neštěstím v minulosti, jsem více v přítomnosti!“

Komentář:

Tyto tři případy, které jsem více méně namátkou vybral z velkého množství jiných, mají některé společné vlastnosti. Vždy šlo o komplex problémů, řešený před tím více či méně neúspěšně konvenčními léky. Vždy šlo o vážné chronické stavy s nedobrou perspektivou. Vždy se projevilo radikální zlepšení hned brzy po první dávce. Nejdelší sledování z těch tří mám v případě (dříve)astmatické mladé Němky – dva a půl roku.

Poslední případ ukazuje, že samoléčba může být rovněž velmi efektivní, i když při řešení vážných stavů je vždy vhodné mít po ruce odborníka, průvodce na klikaté cestě k uzdravení.

Postupně přicházím k názoru, že od té doby, co je zde autopatie, lidé nemusí být nemocní, pokud opravdu nechtějí – což možná ovšem platilo i před tím. Je tu autopatická profylaxe, zabraňující dalšímu sestupu do nemocí. Samozřejmě, z vážných a dlouhodobých stavů vede spletitá cesta – ale vede ven, ke svobodě od nemoci. Pokud z ní nesejdeme, například kvůli netrpělivosti, mylným představám a názorům nebo špatným radám ostatních, nikdo nám nemůže v uzdravování zabránit. Vidím autopatii jako nový a zásadní kvalitativní krok ve vývoji homeopatie. Krok od podobného, similima, ke stejnému. Stejné léčíme stejným.

Je zajímavé si v této souvislosti uvědomit, že řecké slovo „homeo“ vlastně neznamená „podobný“, nýbrž právě „stejný“.


Kurzy

  • 18. 6. 2022, Praha + internet - Kurz II.
  • 3. a 4. 8. 2022, internet - Kurz III.
  • 10. 9. 2022, Praha + internet - Kurz I.
kurz Další kurzy

Svědectví

Autopatie již pomohla mnoha lidem. Podívejte se, nebo si přečtěte svědectví od některých konkrétních osob.

mapa poradců

Mapa poradců

Najděte nejbližšího poradce autopatie ve vašem okolí.

Najít poradce